Mustang

13. června 2012 v 15:31 | Anniehorse |  Povídky z levé ruky
Milí,
po dlouhé době jsem se donutila k tomu, abych napsala nějakou povídku...Znovu jsem ji psala v ichformě, protože se mi to osvědčilo. Jenže dnes to není můj zážitek, ale vymyšlený příběh. Tak čtěte a posuďte, jak se mi to povedlo...
*Annie


Stádo divokých mustangů běželo přes vyprahlou pláň a já je dalekohledem pozorovala ze sedla svého hřebečka. Koně zaběhli za kopec a zmizeli mi z dohledu. Pobídla jsem Bouřliváka do cvalu a zamířila zpět na ranch.
Milovala jsem pohled na jejich nespoutanou krásu a byla jsem naštvaná na otce, že je chtěl pochytat a vzít jim jejich svobodu. Poslední dobou se na ně jezdím dívat každý den, abych si užila radost, která z nich vyzařovala.
"Dnešní den nenávidím!" křičela jsem z okna na muže, kteří už od rána sedlali své koně. Jejich sedla byla tak ověšená lany, že jsem si ani nedokázala představit, kam si sednou. Padla jsem na postel a proklínala všechny, kdo sem dnes přijeli. Když odjeli na pláně, sešla jsem dolů, najedla se a zamířila do stáje. Bouřlivák zařehtal na pozdrav. Poplácala jsem ho a vyvedla do uličky ve stáji.
Vyvezla jsem špinavé piliny na hnůj, box vypláchla vodou a počkala až zem uschne. Potom jsem rozpprostřela nové piliny. Bouřlivák věděl, že teď je na řadě on a vystrašeně se díval na hadici s vodou. Nevšímala jsem si jeho strachu, namířila na něj hadici a opláchla ho tak, že na něm nezůstal ani jeden suchý chlup. Poté jsem ho polila šamponem a rozetřela hustou směs po vlhké srsti. Když byl Bouřlivák samá bublinka, znovu jsem na něj namířila hadici. Smyla jsem z něho všechnu pěnu a vyvedla ho ven, aby na něj svítilo slunce a on rychleji uschl.
Sotva jsem zavřela ohradu, uslyšela jsem řehtání koní. A pak jsem je uviděla: otec a ostatní se vraceli, každý mměl k sedlu přivázané minimálně dva koně. Ten pohled mě děsil, ale věděla jsem, že vypustí koně do ohrady, kde se právě pásl Bouřlivák. Zabijí ho! blesklo mi hlavou. Přeskočila jsem ohradu a běžela k němu, vyskočila jsem mu na záda a pobídla ho do trysku. Mířili jsme k ohradě a já měla v plánu přeskočit do "kruhovky", kde bychom byli v bezpečí. Bouřlivák cítil, že se něco děje, a tak zrychlil ještě víc. Doufala jsem, že mu jeho strach bude stačit, aby přeskočil dvoumetrovou ohradu.
Doběhli jsme k překážce, která nás dělila od bezpečí. Ucítila jsem, jak hřebec zaváhal, ale ten pocit rychle zmizel a byli jsme ve vzduchu.
Po skoku, který mi připadal nekonečně dlouhý jsme dopadli na zaprášenou zem. Sesula jsem se unavenému koni ze zad a dívala se, jak otec a ostatní pustili rozzuřené koně do ohrady. Kdyby tam byl Bouřlivák, ukopali by ho k smrti...

Několik měsíců otec krotil mustangy, ani jednou jsem mu nepomohla, jen jsem se dívala, jak těm ubohým koním vštěpuje do hlavy co mají a nemají dělat...
Jednoho dne byli všichni mírní, jako beránci, až na jednoho: mladou klisnu. Odmítala se podvolit, všechny kopala a kousala. Snažila jsem se otce přesvědčit, aby ji pustil a dal jí zpět ztracenou svobodu. Zkoušela jsem to každý den a pořád bez úspěchu. V hlavě se mi začal rodit plán, jak Nespoutanou-tak jsem jí říkala-osvobodit.
V noci jsem se vykradla z domu a plížila se k ohradě, kde byla klisna. Pomalu jsem se k ní přibližovala s rukou nataženou dopředu...Obsah mé dlaně zřejmě klisnu zajímal nejvíc. Krůček po krůčku šla ke mě a váhavě si vzala nabízený pamlsek. Nasadila jsem jí ohlávku a vedla ji temnou nocí. Šla za mnou jako pes, asi cítila, že jí chci pomoci...
Došly jsme až k pláni, kde jsem jí ohlávku zase sundala. Myslela jsem, že hned uteče, ale k mému překvapení zůstala stát vedle mě. Naposledy jsem ji pohladila a řekla jí: "Jsi svobodná, můžeš jít." Jako kdyby mi rozuměla, odcválala pryč...

Tichou noc přerušil jen můj hlas: "Sbohem, Nespoutaná!"




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 13. června 2012 v 18:44 | Reagovat

Ann, jsem na Tebe hrdá!

2 anniehorse anniehorse | Web | 13. června 2012 v 19:06 | Reagovat

Děkuji :)

3 Sabina Sabina | Web | 13. června 2012 v 19:21 | Reagovat

Jak jsme ti řekla už ve škole - je to přenádherná povídka, moc moc moc se mi líbí. Jsi dobrá ! :-)

4 lucisek169 lucisek169 | Web | 14. června 2012 v 17:45 | Reagovat

je to vážně skvělí! Piš další a další a další, už se na ně těším :)

5 Žabajzna Žabajzna | Web | 15. června 2012 v 9:47 | Reagovat

Ahojky! Omlouvám se za reklamu,ale chci aby víc lidí znalo tenhle blog
http://martinypodmorskysvet.blog.cz/
protože patří jedné paní, ke které nebyl život zrovna fér a zasloužila by si víc ,než teď má!Určitě by jí potěšil nějaký komentář...Rozhodně doporučuju se tam podívat :)

6 anniehorse anniehorse | Web | 15. června 2012 v 16:16 | Reagovat

Nechci být zlá, ale mě sem nechodí moc lidí a potěší mě každý komentář, který je ovšem normální a není to žádná reklama. Když jsem viděla, že mi sem někdo napsal koment a klikla na to uviděla jsem reklamu, no nebyla bys naštvaná? Možná jsem divná, ale reklamy nesnáším ikdyž odkazují na cokoli. Tu paní by taky určitě nepotěšila reklama...když už jsi sem tu reklamu dala mohla jsi se aspoň vyjádřit k článku...teda jestli jsi se vůbec obtěžovala prohlížet můj blog a číst tenhle článek.

7 Eva Pavlíčková Eva Pavlíčková | E-mail | 2. července 2012 v 15:18 | Reagovat

Zdravím,
zaujaly mě Vaše stránky.
Rádi bychom na Vašem webu získali malý reklamní prostor (odkaz, článek nebo banner).
Za spolupráci nabízíme :
- možnost vydělávat s námi a zapojit se do partnerského programu (7% provize z tisícových
obchodů). Více na www.nejfuton.cz/affiliate
- slevu na náš sortiment (nyní, nebo kdykoli v budoucnu - dle domluvy)
- vzájemnou výměnu odkazů pro lepší pozice ve vzhledávání
Pro více informací mě prosím kontaktujte na e-mailu evapavlickova@nejfuton.cz nebo
telefonním čísle: 420 513 035 254.
Děkuji.
--
S přátelským pozdravem
Eva Pavlíčková
420 513 035 254
evapavlickova@nejfuton.cz
www.nejfuton.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama