Slohovka

2. dubna 2013 v 16:17 | Anniehorse |  Povídky z levé ruky
Tak jsem tu zase, tentokrát s povídkou-teda spíš slohovkou ;)
*Annie



Bosé nohy dopadly na dřevěnou podlahu a Ema začala poslepu hledat pantofle. Obula si je a konečně se donutila protřít si oči. Její pohled zamířil k oknu, Ema se ztěžka zvedla z postele a přistoupila ke zdroji světla. Vyhlédla ven a užívala si tuto chvíli. Chvíli, kdy mohla nerušeně sledovat deset pasoucích se zvířat.

Dostihoví koně byli její život, odmala jezdila na vysokých hnědácích a její oči se rozzářily radostí vždy, když v divokém trysku uháněla po louce.

Bouchnutí domovních dveří ji vytrhlo ze vzpomínek a donutila se sejít do kuchyně. Pozdravila svého jediného zaměstnance a vyběhla pro poštu. Ve schránce ležel jediný dopis, začala ho otevírat už na zpáteční cestě do kuchyně. Sotva přečetla první řádky, podlomila se jí kolena a sesula se na příjezdovou cestu. Její bývalý manžel po ní chtěl peníze za koně, kterého jí původně daroval. Její Arathorn di Middle Land byl nejlepší kůň široko daleko. Jeho cena byla mimořádná, stál dva miliony, Ema natušila, kde má sehnat tolik penězza pouhý měsíc. Jediná možnost by byla vyhrát místní derby, které se běželo za dva týdny. Jenže žádný její kůň, ani Arathorn, nebyl připravený na tak dlouhou trať. Arathorn byl sprinter, ten nepřipadal v úvahu. Z chmurných myšlenek ji vytrhly kroky, šel k ní Tom, její zaměstnanec a oslovil ji: "Emo, jsi v pořádku? Co se děje?" V jeho hlasu byla slyšet obava. Ema mu podala dopis a řekla: "Nachystej mi Zlatou, musím to promyslet a nejlíp se mi bude přemýšlet v sedle."

Zvuk kopyt tlumila lesní cesta, Emy skoro usínala, když vtom se klisna zastavila, něco ji vyděsilo, něco zatím neviditelného. Zlatá nebyla typ koně, co se lekne ledasčeho. Ema ji donutila, aby šla dál, ale najednou ucítila pach kouře, zděsila se a chtěla klisnu otočit, ale v tu chvíli si uvědomila, že v místech odkud se šířil zápach je koňská stáj. Pobídla klisnu do cvalu a vydala se směrem ke stáji, za zatáčkou uviděla i kouř stoupající z velké budovy, majitel stájí byl na parkurových závodech a jeho zaměstnanci sem chodili jen párkrát denně.

Většina koní byla ve výběhu, ale Emy slyšela i zděšené ržání. Seskočila, přivázala Zlatou ke stromu a vrhla se do pekla. Zahlédla zmítající se stíny v posledním boxu. Těch pár kroků ke koni jí trvalo věčnost, horko jakoby ji zpomalovalo. Konečně rozrazila dvířka boxu a vyhnala na smrt vyděšené zvíře ven. Tak tak stihla vyběhnout za ním. Rozhlédla se a spatřila mohutného ryzáka, stál vedle Zlaté. Našla toho nejkrásnějšího koně ve svém životě. Tento její "nález" byl statný ryzák, prfektně osvalený a vypadal, jakoby mohl běžet plným tryskem celý den a stejně by ho to neunavilo. Vytrhla se z transu, do kterého ji uvedl ten kůň, a donutila se zavolat hasičům. Čekala, než uslyší sirénu, a mezitím přistoupila ke svému "nálezu". Její ruka se dotkla sametové srsti a sjížděla od svalnatého krku až k mohutné zádi. Podívala se koni do očí a viděla v nich touhu a odhodlanost. Prostoupil ji pocit, že kdyby kůň věděl o své síle, nikdy by na sobě nenechal jezdit člověka.

Obdivování přerušil zvuk sirény a hlasy, které volaly: "Paní, jste v pořádku?" Mlčky kývla a sledovala, jak plameny ustupují před vodní tříští. Stála jako zkamenělá ještě ve chvíli, kdy v místě stáje byly jen hromady popela. Přistoupil k ní jeden z hasičů. "Znáte majitele těch koní? Možná byste mu měla zavolat." Ema jen mlčky vzala mobil a vytočila číslo. Ozval se hluboký hlas: "Dobrý den, Emo, co potřebujete?" "Ehm, vaše stáj shořela, všichni koně byli ve výběhu, teda až na toho nádherného ryzáka, naštěstí jsem přijela včas a zachránila ho." Na druhé straně se nic neozývala, až po chvíli řekl muž: "Já, já nevím, jak se vám odměním, počkejte, Ralf poběží to derby, jestli vyhraje, slibuju, že vám přenechám tu výhru, život toho koněje pro mě důležitější než dva miliony za vítězství..." zbytek už Ema neslyšela, spojení se přerušilo.

Ralf to derby opravdu vyhrál, a když Emě přišla SMS: "Vaše peníze máte na účtu, ještě jednou děkuji", nemohla tomu uvěřit, zaplatila svému bývalému "dluh" a zbavila se velké starosti. Její pocit byl jen velká úleva. Vždy byla přesvědčená, že největší starosti se nejlíp vyřeší u koní a tento zážitek ji v tom jen utvrdil.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lúx Lúx | Web | 2. dubna 2013 v 17:17 | Reagovat

Krása, se nedivým, žes dostala 1 :D

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 2. dubna 2013 v 17:30 | Reagovat

Hej, paráda! Paráda, paráda, paráda! Párkrát se Ti tam opakují stejná slova, ale jinak je to skvělý, dokázala jsi čtenáře celou dobu udržet v napětí, vykouzlila jsi atmosféru a navíc, každej čekal, že to dopadne a bude pokračovat úplně JINAK! Já myslela, že se bude připravovat na ty derby, nebo že tu stáj zapálil ten bývalej manžel a něco, zkrátka a dobře něco jinýho... A tohle absolutně elegantní rozuzlení je vážně na jedničku!
Užij si chválu, dlouho už užívat nebudeš, za to, jak jsi pořád říkala, jak je to debilní Ti budu muset utrhnout hlavu!

3 anniehorse anniehorse | Web | 2. dubna 2013 v 19:12 | Reagovat

Luci dostala jsem 2 :D za moc gramatických chyb :D a Jelenko, podle mého názoru to pořád debilní je a za tím názorem si stát budu ikdyž mi utrhneš hlavu! :D

4 Lúx Lúx | Web | 3. dubna 2013 v 13:58 | Reagovat

[3]: aha, no tak nic. Promiň, jsem si tě s někým spletla. Ale za gramatický chyby, takže dějově za 1 :D

5 ssabka ssabka | Web | 3. dubna 2013 v 17:20 | Reagovat

To je překrásné. Úplně mi to vyrazilo dech. Píšeš bravurně !

6 anniehorse anniehorse | Web | 3. dubna 2013 v 19:38 | Reagovat

Děkuju Sabi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama